8 kapitola zpátky do lavic

Z Pohledu Leonuse.

Zamrvím se a přetočím se na druhý bok, jelikož mě něco šimrá u ucha. Oženu se potom a z dálky uslyším mírný a tichy smích. Díky bohu už to přestalo. Když tu najednou mi někdo šeptá do ucha jako špatné svědomí.

"Stávej semínko holala, bude z tebe fiala." Hm odmávnu to a dělám, že neslyším.

"Ale Leonusek se nám nechce probudit." Řekne někdo kousek od mě pobaveným sykotem. Ještě spím, takže vcelku nevnímám kdo to je.

Když tu najednou. "AU," zařvu a naráz sem probuzený, protože mě někdo bouchnul do nohy.

"Stávej ty kůže líná, dnes jdeš do školy. Přece nechceš zaspat. Ty naše kasanovo." Zapiští mi kousek od ucha Petric. A já ho probodnu vražedným pohledem.

"Tohle si vypiješ Petricu." Rozhlédnu se kolem dokola a zjistím, že sem jediný, který ještě spal. Všichni byli vzhůru a Odetta zrovna došla z večerního hlídaní jasmíny.

Posadím se a promnu si očí. "Už jdu proboha. Tak tu přestaň povykovat, než půjdeš semnou."

Teď mě něco napadlo. Vidíte to, zrovna se mi zapnula žárovka nad kebulí.

Poberu si potřebné věci a zajdu k nejbližšímu potůčku udělat ranní hygienu. Podívám se do zrcadla od Odetty. Ještě, že neví, že sem si ho půjčil. Kdyby to zjistila, asi by mi ukousla vlčí ocas. Je příšerně háklivá na své věci. No zadívám se na sebe a zjistím, že mé vlasy stojí do všech světových stran. No kdybych to tak měl rád. Tak řeknu super pohled, ale spíš si teď připadám, jako hodně špatná napodobenina dikobraze. Vezmu do ruky hřeben a projedu si své krátké a husté hnědé vlasy. Vytvaruju je do potřebného vzhledu až sem sám se sebou spokojený.

Usměju se do odrazu a mrknu na sebe. "Jo takhle by to šlo," řeknu nahlas. Pomalu se vracím zpět a kouknu na hodinky půl osmé ráno. No nic vyrazím a aspoň dříve si vyřídím vše potřebné u sekretářek.

Jdu pomalinku cestou a ještě slyším posměšné kdákaní Petrica, jak se baví na můj účet. No popravdě nemám mu to za zlé. Taky bych se smál.

Vyjdu z postraní cesty přímo do města a napojím se na chodník vedoucí ke škole. Všude vidím procházející studenty, několik děvčat si mě neslušně obzírají. Týž jo a to ještě nejsme ve škole. Usměju se na ně a slyším dívčí zachichotání. Konečně dojdu k bráně školy a jdu už chodníkem mířící přímo do středu školy. Očkem mrknu na strany a zjistím, že poutám velice mnoho pozornosti, některé dívky přímo slintají a lehce povzdychávají a z mužské populace si šeptají co sem zač?

Pohledem hledám Jasmínu, ale pořád jí nikde nevidím. Vejdu dovnitř a teď to na mě padne. Právě jsem, vešel do jámy lvové. Jak se říká a docela zvláštní, že? Když já jsem ten predátor.

Kdyby jen tušili, tak by si mě tak nehanebně nedívali. Zastavím a rozhlédnu se na dvě strany, které se rozdělují. Všimnu si postávající dívky, co na mě kouká.

"Prosím tě mohla bys mi říct, jak se dostanu kanceláře zástupkyně?" zeptám se dívky a všimnu si a ucítím z ní, že dech se jí zrychlil a začala se více potit, cítím nervozitu."Ale děvče" řeknu si v duchu.

"Tudy a páté dveře vlevo" ukáže třesoucí se rukou na chodbu vpravo a než jí stačím poděkovat, rychle uteče dále za svou kamarádkou, napnu svůj sluch, abych uslyšel, co řekne.

"Klare viděla jsi to? On na mě promluvil, Bože on je nádherný" štěbetá dívka do druhé a pak se podívají mým směrem. Rozejdu se chodbou, co ukazovala, a u pátých dveří se zastavím.

Zaklepu na dveře a vyčkám, než slyším. "Dále" ozve se mírně pisklavý hlas. Zašklebím se a vejdu dovnitř.

"Dobrý den," slušně pozdravím a mířím k ní ke stolu. "Jsem Leonus Black." Zvedne hlavu a zorničky se jí mírně rozšíří. "Dobry den mladý pane Blacku. Co pro vás mohu udělat." Zeptá se a nasadí svůj úsměv.

Vytáhnu své falešné doklady, které říkají, že mi je 17 let. Položím je na stůl a zadívám se jí do očí.

"Chtěl bych se zapsat k vám na školu, jestli to není problém, že nastupuji tak pozdě, tady je souhlas rodičů" podstrčím jí falešný papír, co mi podepsali Petric a Odetta. Při té vzpomínce se lehce usměju, protože oni jako manžele by to dopadlo horší než atomová mina.

Zástupkyně si odemně přebere všechny papíry a zadívá se na ně.

"Takže jste studoval v cizině s výbornými výsledky. No já myslím, že žádný problém nevidím." Promluví po chvilce a začne se hrabat ve svém stole. Vytáhne jeden velký a dva malé. Velký mi podá prvně. Tady mi vyplňte údaje a tady máte seznam učebnic a rozvrh hodin. Nastoupíte do 2A k třídní učitelce Diaconescu, která vás bude mít na cizí jazyky.

Vyplnil sem cely formulář a předal ho hned zpět, ta se zadívala, odkývala, že je vše v pořádku. "Pojďte prosím." Řekne a vstane. Vede mě přes celou halu zpět, zabočíme do vedlejší chodby. Pak vyjdeme jedny schody a jdeme halou dále, až se zastavíme na konci chodby před učebnou cizích jazyku. Zaklepe.

"Dobrý den třído, posaďte se" řekne a rukou mávne na studenty. "Paní Diaconesco můžete jít semnou prosím na chodbu?" řekne a symbolicky ukáže rukou. Dveře nechala roztažené, takže se mi poskytl pohled na třídu, ve které sedí Jasmína. Nevšimla si mě prozatím, ale všichni ostatní ano.

Učitelka na požádání zástupkyně vyjde na chodbu a zavře za sebou dveře.

"Tohle je mladý pán Black a od zítřka k vám nastoupí do třídy. Rozvrh a seznam učebnic už dostal ode mě, ale chtěla sem vám ho představit, abyste se mohli domluvit a než začne zítra vyučování, abyste se spolu sešli." Řekne zdlouhavou větu, až sem málem upadnul nudou.

Zadívám se učitelce zpříma do oči. Je stejně vysoká jako já. A moje vlkodlačí kouzlo na ní působí taky jako na všechny ženy.

"Ale jistě" řekne s hlavou otočenou na druhou ženu.

"Takže pane Blacku, zítra v 7:30 buďte prosím v mé kanceláři. Jsou to hned první dveře v téhle chodbě." Ukáže na začátek chodby. Domluvíme se a pak zpátky zamíří do učebny. Já vycházím z hlavní budovy školy. Zastavím se a otočím se čelem k ní.

"Už od zítřka ti budu na blízku. Princezna" zašeptám na budovu. Otočím se a rozejdu se zpátky ke své svorce v lese.