Pohled
Leonuse:
Když mi Omdlela v náručí, opatrně sem jí položil na mech
vedle sebe a o prst se mi zachytil její řetízek. Vyndávám lehce a jemně ruku a
druhou se snažím vysvobodit z toho zamotání.
"Počkej" šeptne mi vedle ucha Leeze a pomáhá mi
vysvobodit. Najednou ztuhne a šokovaně se na mě zadívá. "Leo," šeptne
a najednou se jí blýskne v očích. "Podívej se na tohle" řekne a ukáže
na malý medailonek, co visí Jas na krku. Vezmu ho mezi prsty a obrátím na
stranu, kde je vyrytý rodový znak Vlčího království.
Všichni
kolem mě se rozestaví a čekají, co řeknu.
Zadívám
se nad sebe a pak se rozhlédnu po mé smečce.
"Našli
jsme Princeznu." Vyslovím s úlevou a nadějí v hlase.
Najednou všichni se dokola rozestoupí kolem Jas a
kleknout si na jedno koleno, pokloní se v projevení úcty královské krvi.
Když
se všichni postavíme. Tak se na mě zadívají. "Co budeme dělat teď?"
zeptá se Odetta.
"Musíme se k ní dostat, a spřátelit se s ní."
Přikážu všem. Ale jediný kdo se netváří, že se mu ten plán líbí je opět Petric.
Zadívám
se na něho. "něco se ti nelíbí Petricu?" Dívám se na něho a čekám, co
odpoví.
"Jen, proč to musíme protahovat a neříct jí to
rovnou." Řekne a otočí naštvaně hlavou. Nestačím nic říct, protože se do
toho vloží Odetta.
"Ty debile jeden, s křikem by utekla a už by jsme jí
nikdy na svou stranu nedostali natož jí vysvětlily, že je královské krve a musí
porazit vlkodlaka temného království." No koukám, pěkně to zdůvodnila.
"Dost"
zavrčím, všichni z tichnou a podívají se na mě.
"Od teď jí budeme chránit. Pak se rozhodne, kdo
nastoupí do školy a blíže se s ní s kamarádí" řeknu a dám pauzu. Slyším
povzdychnutí, ale všichni mlčí tak pokračují. "Teď jí odnesu domu a zítra
rozjedeme náš plán." Řeknu autoritativně a všichni se pod tíhou mého
rozkazu přikrčí.
Vezmu jí zpátky do náruče a vyjdu vstříc lesu směrem její
domov. Doufám, že nebudou její rodiče doma. Asi bych těžko vysvětloval. Proč
nesu jejich dceru v náručí.
Pohled
Jasmína.
"Au" řeknu ještě dříve, než otevřu oči a prudce
mi vyletí ruce na hlavu. "kde to sem?" řeknu a najednou zamžourám do
tmy a zjistím, že ležím ve svém pokoji.
"Sakra jak sem se sem dostala?" vykřiknu
hloupě. A rozsvítím Lampičku vedle postele. Kde najdu lísteček.
Omlouvám se, ale nechtěl sem tě nechat ležet v lese tak sem
tě odnesl podle klíčů domu. Kde je adresa. Nemohl sem tě probudit
Je napsané na papíře s podpisem "chlapec z lesa" zasměji se a hned mi ten úsměv zmizí s tváře, protože si vzpomenu. Z jakého důvodu sem
se s ním seznámila.
"Bože já mu omdlela v náručí. A ten druhý
chlap." Řeknu si nahlas ach jo. Já prostě nemůžu být klasická dospívající
dívka. Mě se prostě musí pořád dít samé divné věci.
Pohled
Leonuse.
Když dojdu zpátky do lesa. Oheň už je zapálený a na ním
se peče králík. Sednu si na své klasické místo.
"Je to ona, že ano?" zeptá se znova Austin,
který se povětšinu mise tichy a já občas zapomínám, že tam je.
"Ano je ona. Snad si to cítil ne? Když sis kleknul a
vzdal hold své budoucí královně." Řeknu a ani se na něho nepodívám.
Rozhlédnu se okolo a zjistím, že většina vlku ze svorky
jsou mimo. Proměním se a zavyju, aby všichni přišli a my se mohli domluvit a
rozhodnou, kdo půjde do školy a kdo jí bude hlídat a směny naplánovat.
Pohled Jasmíny.
Nakonec
sem znova usnula a probudila se až dnes v Neděli v 11 dopoledne.
"Zlato?"
ozývá se ze spodu.
"Rodiče."
Šeptnu v tichu. Vyvalím se rychle z postele. A vyrazím z pokoje.
Rozeběhnu
se po schodech a rovnou vběhnu tátovi do náruče.
"Tati"
řeknu "Sem tak ráda, že jste doma.
"Ale, ale semnou se nepřivítáš?" Ozve se mámin
pobavený hlas. Skočím na ní a přivítám jí medvědím objetím.
"Tééda dva dny jsi bez nás a vítáš nás jako bys nás
neviděla měsíc. Nestalo se něco?" Optá se táta a trochu se přimračí. Tak a
teď říct jim to nebo neříct? Když to řeknu, zakážou mi chodit ven a i před
barák. Všude mě budou vozit a hlídat jako čmuchací psi.
"Ne
nic se nestalo, jen jste mi chyběli. To je všechno." Řeknu a zkřížím si
prsty za zády.
Po přivítání jsme se usídlili v obýváku. Kde
s rodiči sedíme do teď a povídáme si, jaký to bylo mimo Rumunsko a co tam
dělali. Zvládli jsme si povídat cele odpoledne až do večera. A já jim opět závídím. Takových zážitku.
"No nic musím jít spát, zítra stávám do školy."
Oznámím rodičům, pak je políbím na tvář a seběhnu schody nahoru. Kde zapadnu do
svého pokoje.
Pohled
Leonuse.
"Takže všichni víte co se bude dít, plán
máme vymyšlený a teď musíme rozhodnou, kdo
půjde do školy a kdo se bude střídat v hlídání domu. No nehlaste se
všichni" řeknu a protočím oči.
"No já bych jako studenta navrhoval tebe, když si to
vymyslel. Nic proti Leonusi, ale mě se dvakrát do školních lavic vracet
nechce." Řekne Daniel a všichni ostatní přikyvují.
Podívám se na Leeze, která vypadá, že by se v té škole
vyjímala lépe. Popravdě taky se mi nechce. Do školy, proboha. Vždyť bych je tam
všechny roztrhal.
"Jo
půjde Leonus" řekne Petric a začne se smát.
"Leeze a co ty?" Vyvalí oči a stoupne si.
"Já- já nemůžu. Přece víš, že mnoho lidi nezvládám. Jsem tichá a těžko
bych s ní navazovala kontakt." Ukončí a otočí hlavou do boku.
Stoupnu si a zadívám se na všechny kolem. Vpravo sedící
Odetta, Daniel. Uprostřed Austin a Petric vlevo Leeze a nakonec já. Zakroutím
hlavou a překřížím si ruce na hrudi.
"Tak to tak vypadá vážení. Že velitel královských
svorek vlkodlačího světa půjde znova do školy."
Řeknu
vážně a v tu chvíli se všichni okolo mě dávají do nehorázného výbuchu smíchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji