5 Kapitola - Betelgeuz

Pohled Leonuse:

Zrovna jsme dorazili no transylvánské vrchoviny, kde se rozprostírají ty nejhezčí a nejhustší lesy které sem viděl.

Stojíme uprostřed louky a rozhlížíme se dokola. Všechny ta krása okolo. Přesně uprostřed louky stojí starý a velký dub, který vypadá, že tady stoj jako strážce tohohle místa. Vedle mě se postaví po pravé straně Petric a po levé Daniel.

Za námi se ozve vytí Odette, která nás upozorňuje, abychom šli ihned za ní.

Rozběhnu se a mé mohutné tlapy dopadají na zem, která pod tíhou trochu zaduní. Zastavím se před ní a hned poznám pach nepřátelského vlkodlaka.

"Cítíte to?" zeptá se a všechny vlčí hlavy se zvednou k nasání vzduchu. Zavrčím, až se všichni leknou. Všichni se na mě podívají se strachem. Všech v myšlenkách pošlu jedno jediné jméno.

"BETELGEUZ" Všichni se po tom jméně všichni zavrčí a Petric zavyje.

"Co ten tu dělá?" pošle ze strachem Leeze. Chápu její strach, nejednoho našeho rodiče tenhle vlk zabil.

"Něco tady hledá, Ale co tady může hledat velitel temného království?" Optám se a najednou zavětřím jiný pach. Lidský dívčí.

Pohled Jasmína.

Všude je tma a mlha, v té se prodírá černý vlk se zlatýma očima. Něco hledá, ale jako kdyby nenacházel. Když najednou se z mlhy vynoří celá smečka vlku, a všichni se dají do zběsilého běhu.

Vzbudí mě zvonící mobil. Zvednu ho a v něm se ozve. "Jasmín?" Promluví hlas mé kamarádky. "Když máme to ředitelské volno, co takhle něco podniknout?" Otevřu oči a zadívám se na budík Osm ráno, to si ze mě děl legraci. "Není škola a ty mě budíš v osm ráno?" Optám se uraženě.

Přejde můj tón a v mobilu zašustí obalem. "Tak co teda podnikneme?" zeptá se znova.

Posadím se a hned zase lehnu. "Co takhle k večeru zajít do koktejl baru? Dlouho jsme tam nebyli?" Optám se jí a sem ráda, když horlivě souhlasí. Domluvíme se na 17:30 u fontány uprostřed města. Když se domluvíme, zaklapnu telefon a znova si lehnu do postele a zabořím se do říše snů.

Pohled Leonuse.

Celou noc jsme hlídali a obcházeli lesem a hledali další stopu Betelgeuze, ale nic jsme nenašli. Vrátili jsme se zpátky na místo, kde jsme našli jeho pach.

"Udělejte tábor. Já se jdu ještě jednou porozhlédnout kolem." Rozkážu a chci se rozběhnout.

"Jdu s tebou." Ozve se najednou Petric. Zadívám se na něho. "Promiň kamaráde, ale chci být na chvilku sám." Řeknu mu a rozběhnu se a nečekám, až mě začne přemlouvat.

Rozběhnu se a přidávám na rychlosti. Mé smysly jsou na maximální ostražitosti, abych nevběhl do stromu nebo se vyhnul všem nežádoucím překážkám. Běžím s větrem závod, který nejde nikdy vyhrát. Celý obraz lesu se měn každou sekundou, když běžím. Dýchám a cítím, jak se mi pod tlapami mění každou chvíli povrch z prašné na bahnité, z měkké na tvrdou.

Snažím se vydat ze sebe ještě větší rychlost. Přeskakuji všechny klady a kmeny co se mi staví do cesty. Když se najednou dostanu až nakonec lesa. Který je jen kousek od města.

Otočím se a mám v plánu znova běžet zpátky do tábora. Když mě najednou zastaví stejný pach dívky, kterou sem cítil, na místě původním.

Otočím se zpět a rozhlížím se v dálce a hledám dívku, která má ten pach.

Mé vlčí očí z dálky uvidí dívku s pachem, kterou hledám. Bohužel mi stojí zády tak si jí nemohu prohlédnout. Když si jí prohlížím aspoň ze zadu, zjistím, že má dlouhé blonďaté vlasy sahající až pod zadek. Na slunci se lesknout a vyzařují třemi barvami blonďaté. Její postava je štíhlá a přesto sportovně založená. Když se pozorně podívám, postřehnu, že poklepává nohou ve stejného rytmu raz-dva, raz-dva, raz-dva. Koho mi jen připomíná.?

Vystane mi v mysli.

"Ahoj Jasi?" Pozdraví jí dívka stejného věku a vzápětí jí obejme. Tak Jasi se jmenuje dívka. Sledují dívky povzdáli lesa, který má výhled na město a čekám, kam jdou. Zajdou do Koktejl baru. U bílého drápu. Zasměju se tomu názvu. A lehnu si na zem. Musím počkat a mám v plnu jí sledovat a zjistit kde bydlí. Podle slunce uběhne pár hodin a dívky vylezou za stálého smíchu.

"Díky." Šeptne Jasi a rozejde se po chodníku směrem k zastávce, kde chvilku stojí až nastoupí do autobusu, který se rozjede a jede podél lesa. Díky bohu takhle jí aspoň můžu sledovat.

Běžím a stále pronásledují autobus. Když najednou zastaví a já zjistím, že jsme kousek od místa kde je moje svorka. Přeměním se a dál jí musím pronásledovat v lidské podobě.

Jsou tady samé domy, a kdyby si někdo všimnul obrovského vlka, jak pronásleduje dívku. Asi by na mě zavolaly myslivce.

Dívka zastaví u domu s krásnou zahradou, postavím se do stínu mezi protějšími domy tak aby mě nikdo neviděl, a skryju se do stínu noci.

Napnu svůj sluch a slyším, jak její krok dupou o schodech a pak se zabouchnou dveře. Teď už vím, kde bydlí a že v pořádku dorazila domu. Teď jen musíme zjistit. Proč tyhle papachy dívky a Betegeuze byli v lese a co mají společného.

Naposled se rozhlédnu na dům, kam dívka vešla, rozběhnu se k nejbližšímu kraji lesa.

Ponořím se do tmy lesa, kde se přeměním ještě za skoku a uháním za smečkou. Když dorazím, všichni se na mě otočí.

Přeměním se zpět na člověka a sednu si k ohni. Rozhlédnu se po všech. "Našel jsem tu dívku, a vím, kde bydlí." Najednou se všichni zvednou. "Jdeme pro ni."

"NE!" Koukají na mě nesouhlasně, ale proč sem řekl ne? Vím, že by jsme jí měli odchytit a zjistit co má společného z Betelgeuzem. Ale nemůžu, z nějaké příčiny jí chci uchránit. Ale proč?

Všichni si zpátky sednout a Petric bouchne do země. A naštvaně odkráčí do hloubi a tmy lesa. Zdálky slyším jen jeho naštvané vytí. Napnu smysli, a ponořím se do jeho mysli a vydám rozkaz neubližovat té dívce. Můj příkaz je zákon a neuposlechnutí je trestáno. Naštvaně v mysli odsekne a pak mě vyhodí z hlavy. A já se zpět vrátím k večeři, která na mě čeká.