4 Kapitola - škola

Jasmín:

Probouzí mě nepatrné paprsky světla a já mžourám do světla, které mi přímo svítí do očí. Zakryji si rukou oči a blesknu po budíku. Šest ráno a deset minut. "Ach," povzdychnu si hlasitě. Dnes můžu stávat až v sedům ráno, a já se vzbudím ještě před budíkem. Podívám se na své pyžamo, které ani není, jelikož mám na sobě stále oblečení ze včerejšího dne.

Najednou se mi vrátí vzpomínky na včerejšek, vzpomenu si na černého vlka, který se mi zdál, a teď sem ho viděla ve skutečnosti? Neblázním třeba? Nebyly to jen halucinace a strach z mého podvědomí?

Ale o vrčení a vytí bylo to tak skutečné.

Zakroutím hlavou a posadím se na postel. Promnu si oči a vyjdu vstříc koupelně, kde strávím nejvíce času, když sem si dnes přivstala. Opláchnu si obličej a zadívám se do zrcadla, ale úlekem od něho uskočím. Na malý okamžik sem v něm viděla toho strašlivého vlka.

"Sakra," řeknu a zakroutím hlavou. Já sem opravdu šílená. A moje nálada je na bodu mrazu.

Vyjdu z koupelny a zamířím k šatníku. Vyberu si bokové džíny v tmavomodré barvě a černé tričko s červeným potiskem polibku.

"Zlato, dnes tě hodí do školy táta." Křikne na mě mamka z kuchyně. Odkud se line vůně vaflí.

Seběhnu schody a usednu k jídelnímu stolu, kde před mě mamka položí talíř ze snídaní.

Když sním snídaní, ještě s plnou pusou zamumlám na mamku "díky," a jdu se obout.

Venku na mě už netrpělivě čeká táta, aby mě mohl zavést do ústavu.

"Jak ti to jde ve škole?" Zeptá se mrkne na mě. Uchechtnu se a podám mu klasickou odpověď jako vždy. "Znáš to, blázinec a já jsem hlavní opička v ní." Táta se usměje a zakroutí hlavou.

"A co známky nedá se odbýt?" Položím mu ruku na rameno a líbezně se na něho podívám.

"Známky jsou super, proto bych si zasloužila více banánku." Řeknu a za směji se sama sobě.

"Ty jsi dneska zase komediant," řekne se smíchem táta a zastaví před školou. "Tak jdi, ty opičko," vysloví povzbudivě. "A doma se pak domluvíme na těch banánech jo." Řekne a kývne na mě na rozloučenou.

Zabouchnu dveře a rozejdu se ke škole. Kde na mě už netrpělivě čeká má nejlepší kamarádka Anette.

Přehodí jednu ruku kolem mých ramen a já jí chytnu kolem pasu.

"Tak jak ses vyspala?" Optá se mě a já si hned vzpomenu na červené oči a má špatná nálada je hned zpátky.

"Ach. Řekla sem něco špatného?"optá se znovu, protože si všimla hned mé změny nálady.

"Ale né. Jen dnes nemám dobrý den." Odpovím a rozejdu se ke třídě. Kde mě ve dveřích zastaví školní sexbomba v klučičím provedení. Fotbalový machírek co si myslí, že všechny holky po něm letí.

"Ahoj Jasmínko," osloví mě sladce a ze široka se na mě usměje. "Asi budu blej" Odpovím místo toho a Anette se rozesměje na plné kolo Podívá se na ní nasupeně a ona hned zmlkne a opět stočí svůj pohled na mě. A dělá, jako kdyby nikdy neslyšel, že s ním nechci nic mít.

Kolikrát to budu ještě opakovat. Jsem snad třetí holka, která s ním odmítla jít na rande, ale je zajímavé, že nejdéle se snaží u mě. Než u těch předešlých. Podle Anette a pár kamarádů. Jsem školní Elita, i když si to osobě nemyslím.

"Jasmínko?" osloví mě znova sladce a já na něho. Výraz šťastné puberťačky, která má radost, že si jí konečně všimnul. Zbystří a jeho oči nabudou lesku mou změnou.

"Ano?" řeknu jemně a kouzelně se na něho usměji.

Hned přicupitá k mé lavici a opře se o ní lokty. "Kdy spolu půjdeme na rande?" Optá se a v očích mu plane naděje, že sem konečně povolila.

Přejedu si špičkou jazyka spodní ret a skousnu si spodní ret. Jsem jako lev číhající na gazelu.

"James?" vyslovím jeho jméno a všimnu si, že nás upřeně pozoruje celá třída se zatajeným dechem.

"HM," protáhne to slovo, až mám chuť zaskřípat zuby.

"Půjdu s tebou na rande, ale?" Protáhnu, on si stoupne a zadívá se na mě nadějně.

"Ale?" Vysloví nadějně.

"Až s tebou půjde Stella." Odpovím vítězně a zářivě se usměji vítězstvím, protože vím, že Stella ho tak nenávidí, že s ním nevydrží v jeho přítomnosti ani 5 minut.

"Ale to nejde," vyjekne poznáním, že sem ho tahala za nos. "Ber nebo nech být!" odpovím úštipačně.

"Stejnak budeš jednou moje!" Vykřikne nasupeně a odejde na své místo, díky bohu zazvonilo na hodinu Ekonomiky. Hned jak dozvoní. Vstoupí učitel a všem rukou pokyne, abychom se usadili.

Postaví k stolu a postaví na něho knihy a opraven písemky. "popravdě nebylo to nejhorší, co sem u vás viděl. A není ani jedna pětka." Obvyklí pětkaři si oddychnout a hned mají úsměv na tváři.

Učitel zakroutí hlavou a na Tabuli napíše nadpis dnešní hodiny.

=Obchod= Postavení obchodu v národním hospodářství.

Otočí se zpátky k nám a všichni bereme tužky do ruky, protože víme, že na tabuli napíše jen nadpis a pak záleží na nás, kolik si toho zapíšeme.

"Všechny výrobky v národním hospodářství členíme podle místa spotřeby:

-spotřební předměty

-Kapitálové statky."

Vzorně si zapisuji vše, co zvládnu. Hodina rychle uběhne a já se ploužím s Anette na mě málo milující tělocvik.

Díky bohu dnes máme volnou hodinu v těláku, takže holky sedí a fandí klukům, co hrají florbal.

Hodiny rychle utíkají, zrovna zvoní na konec poslední hodiny. Všichni v spěchu balí své věci, aby mohli zmizet co nejdříve ze školy.

Posbírám všechny věci v lidu a čekám na Anette, která se na mě zářivě usměje. "Konečně konec." Řekne vesele a já se na ní podívám a mrknu.

Když vystoupíme ze školy, všimnu si tátového auta, který stojí zaparkovaný na parkovišti.

Usměji se na Anette a obejmeme se na rozloučenou. Nasednu do auta. Když táta telefonuje, jenom na mě kývne na pozdrav a věnuje se dále řešení svých právnických metod. Nastartuje a vyjedeme domů. Celou cestu přemýšlím, co dnes budu dělat. Chtěla bych jít do svého lesa, ale můžu po včerejšku?

A proč bych nemohla? Vždyť to byl jen výplod mojí fantazie. Doma se podívám do zrcadla a sama sobě se usměji. "Vlk s červenýma očima." A se smíchem se svalím na postel.