POHLED
LEONUSE:
Nemohl sem tomu uvěřit, že vylezla z domu. Zdálo se to
jako ve snu když ke mně natáhla ruku a
nezaváhal sem. Věděl jsem to, proč to dělá. A tak dlouhou chvíli mě hladí po
srsti a já si nemůžu stěžovat, protože je to opravdu příjemné, kdybych to
věděl, choval bych se jako přítulný pes už mnohem dříve. A tak tady s ní sedím
v podobě vlka a nechávám se hladit jako pes a vůbec mi to nevadí. Když zacítím
svojí smečku a tak trošku štěknu a i když nechci, odtáhnu se od ní a zadívám se
směrem k lesu, kde pomalinku vystrkují hlavu ostatní. Prvně se na mě zamračí,
ale nakonec se zadívá stejným směrem jako já a uvidí je. Ví, že mě neměli
vyrušovat. Ale teď už to je jedno. Kráčejí ve svých vlčích formách přímo k
princezně. Pro někoho to musí být zastrašující, když jde řada 5 vlku vedle
sebe. Zastavím je v myšlence, aby jí chuděru nevystrašili, ale ona se jenom
rozesměje. A pak z mraku vyleze úplněk. A sakra. My už na něho nepůsobíme, ale
u ní si nejsem jistý. Jako kdyby všichni ostatní mysleli úplně na to stejné
jako já a zadívají se na ní. Jde na ní vidět, že jí tohle není příjemné. Sama s
šesti vlky
kolem sebe, kteří jí pozorují. Tak rád, bych chtěl vědět
na co myslí. No samozřejmě, jen proto, abych jí mohl chránit. Co jiného, že?
"Co
je?" Zašeptá na nás všechny a já se proměním do lidské podoby a usměju se.
"Jen,
že jsi uvěřila a neutekla jsi." Odpovím jí a ona mi úsměv vrátí.
"Stále tomu nemohu uvěřit, že to opravdu existuje.
Já o tom jenom četla. To opravdu existují i ti ostatní?" Zeptá se a já přikývnu.
"Ano."
Povím jen a ona šokem vytřeští oči.
"Myslím jako, démoni,
čarodějnice, upíři, a skřítci?"Zeptá se a zašoupe
nohou v trávě. Všechny oči se
zaměří na mě a já můžu vidět jak se moje smečka směje, já nikdy nebyl dobrý na
vysvětlování, ale vypadá to, že mi nikdo nechce pomoct a nechají mě v tom vyplácat.
"No
ano." Odpovím jí a ona se na mě zamračí. No takže tahle odpověď jí asi nestačila.
"Myslím ti, že vampíří existují dva druhy a dále tu
máme čarodějnice taky dva druhý světlé a tmavé no a skřítci." Uchechtnu
se.
"V našem světě jsou více známi jako Elfové a opravdu
nejsou tak malinky jak si myslíš, někteří jsou hodně vysocí, myslím tím, že
jsou vysocí jak lidé." Odpovím jí a ona zamyšleně přikývne.
Otevře pusu a chce něco říct, ale než to stihne, padne na
kolena a vydá ze sebe děsuplný řev bolesti, který trhá uši.
POHLED
JASMÍNA:
Mám tolik otázek a vypadá to, že on mi je dá, ale když se
chci ještě na něco zeptat najednou mě zasáhne tak příšerná bolest, že se
neudržím na nohou a padnu na kolena na trávu a z mého hrdla se vydá křik, Můj
vlastní křik, chtěla bych si zakrýt uši, ale zasáhne mě další příval bolesti a
já pěstmi vytrhnu trávu, ale zdá se mi, že to je čím dál horší.
Potřebuji
dýchat, nedostává se mi vzduchu, pane bože co se to semnou zase děje?
POHLED
LEONUSE:
Přeměním se a zakňučím, protože ona si to neuvědomuje,
ale mění se. Mění se ve vlka. Luna volá svého ztraceného panovníka.
Sklopím uši a tlamou se položím na přední tlapky, zadek
vystrčím nahoru pomalinku se sunu k ní, nemohu nic udělat. Tomuhle nemůže nikdo
pomoct. Z dálky slyším kňučení mé smečky, taky je to trápí, jak naše princezna
trpí.
"Udělej něco, ať to přestane, prosím." Vzlyká
mezi slovy a já si lehnu před ní a štěknu. Zvedne hlavu a já si všimnu, jak se
jí mění oči v jantarové, které má pouze vlkodlaci královské krve. Je to tak
úchvatné, její první celková přeměna, No asi nádherné, pro ní to nebude,
protože poprvé to bolí jak svině. Nevím jak to je dlouho, ale najednou se
prohne v zádech a začínají jí praskat všechny kosti. Padne na bok a svíhjí se
jako užovka, to je do prve druhý stupeň proměny ze tři.
"Vydrž holka, jen vydrž. Za chvilku to budeš mít za
sebou a pak to bude pro tebe už jednoduché." Promlouvám k ní v duchu, jako
kdyby mě slyšela zakňučí bolesti a najednou se jí ohnou všechny končetiny.
"Vydrž." Štěknu na ní a najednou se vzduch před
ní roztřpytí a já vím, že to už bude konečně konec. A jako mávnutím proutky
stojí před mnou obrovský černý vlk. Je překrásná a tak obrovská. Páni, kdo by
to řekl, že takový hubený záprtek se promění tak v obrovského vlka, ale není se
co divit, královská rodina vždy byli impozantní.
Zadívám se na ní a všimnu si jak se jí třepu všechny
tlapky když chce vykročit upadne a já se rozesměju, Ona na mě nereaguje, jen
zakroutí hlavou a rozběhne se. Musím jí hlídat, my všichni jí musíme hlídat, je
to její první proměna a tak nikdy nevíme co muže udělat.
Momentálně
jsou všichni v nebezpečí.
Rozběhnu se za ní a snažím se jí dohnat, ale sakra, vždyť
je doprve tak dvě minuty vlk a už tak rychle sprintuje, sakra, že by rychlý běh
byl její dar? No to by bylo pěkně v pytli. Pořádně nasaji její pach a přidám
ještě do běhu, a už jí vidím, loví jelena. Zastavím se za křovím a pozoruji tu
ladnost nádheru, kterou ona loví. Tohle je neskutečné. Jako kdyby mě ucítila,
se na mě otočí, ale to je nemožné jsem proti větru, můj pach nemůže cítit.
Najednou mě zasáhne bolest v hlavě, jak se mi tam násilně
někdo snaží dostat. Někdo koho neznám. Snažím se ještě chvilku bojovat, ale
nakonec se mi šokem oči rozšíří. Jasmína, sakra jak to udělala.
"Nebraň se mi, podvol se, můj generále." Šeptá
její hlas a já chvílemi musím zavřít oči. Je tak kouzelný.
Zatřepu hlavou a snažím se jí vyhodit ze své hlavy,
protože se mi tam prohlíží všechno, co by mělo být utajeno.
Vím je to i není ona, naštěstí si na nic co se dnes stane
a nebude pamatovat a to je dobře, a měl bych se trochu vzdálit, aby mě ještě
nechytla a třeba neudělala něco, čeho by pak litovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji