epilog

POHLED JASMÍNA

Moje zuby protínali jeho kůži přes srst a nepouštím, dokud neslyším chrčení a bublání jeho krve, když se dusí.

Cítím v puse kovovou pachuť jeho krve a nejradši, bych se do něho znova zakousnula, ale zjistím, že je po všem nehýbe se. A on zemřel. Mám hroznou radost, že sem pomstila muži, co mě několikrát napadl a týral v neskutečných bolestech. Ale zabila jsem. Usmrtila sem bytost, o co sem lepší než byl on? Zatřepou hlavou a odstoupím od jeho těla. A zavrčím sama na sebe. Ne jsem lepší než on. Ano jsem lepší a jako mávnutí proutku se v mém těle usídlí pouto utíkat, utíkat domu. V hlavě mě třeští a neustále se mi ozývají hlasy.

Královna.

Královna

Vrací se.

Prorazím zeď a dál běžím chodbou, kde vyběhnu rovnou ven. Slyším za sebou Leonuse a jeho svorku, která mě chce zachytit.

"Jasmíno. Stůj." Volá mi v hlavě hlas Leonuse a mé tělo se chvěje v nečekaných otřesech. Stojím před tým vchodem a před mnou se rozestoupí vlci s Leonusem.

Zavrčím na ně. Jsou hrozba. Moje hlava stále třeští a já se nedokážu na nic jiného soustředit. Je to, jako bych byla v nějakém zvláštním oparu.

"Co jí je?" Ozve se mi v hlavě dívčí hlas a já kroutím hlavou a vrčím na všechny okolo.

"Přeměna královské rodiny." Ozve se další hlas a já už to nevydržím, moje tělo dopadne s kňučením na zem a znova se roztřesu a po chvilce hlasy utichnou a všechno umlkne. V celém těle mi začne proudit to blahá sílá a pocit, že musím jít, musím jít domu, domu kam patřím. Jako kdyby moje tělo vedlo samo se přikrčí a zvedne se rozhlédnu se kolem sebe dokola všichni na mě koukají. Zvednu hlavu k nebi a z plných plic zavyju. Vyju a dávám na známost všem, že jsem tady a já jsem ta, která bude bránit co je moje. S poslední myšlenkou se moje tělo rozpohybuje, a jako kdyby samo vedlo tam, kam patřím. Domu.

POHLED LEONUSE:

Stal jsem jako přimražený a nemohl stále tomu uvěřit a když sem se podíval na všechny ostatní, byli na tom úplně stejně jako já.Nemohl jsem tomu stále uvěřit,vůbec se nepodobala na

Jasmíni, kterou jsem poznal. Jako, kdyby jí její přeměna dala mnoho více odvahy. Zvedla vysoko svojí hlavu a zavyla oznamovacím příkazem, že teď je ona ten kdo je šéf, všichni okolo kdo to slyšel se musel přikrčit a sklonit hlavu v podřízením gestu jako my. Protože vytí královských vlku nejde neuposlechnout. Ať je jakkoliv silný samec či samice nikdo nemá nikdy na královskou rodinu.

Oni jsou ti vyvolení a oni jsou i ti nejsilnější vlci.

V mžiku se její tělo rozběhlo a než sem se stačil ohlédnout nabrala vysokou rychlost, štěknu na svojí smečku a pádíme za ní. Stále tomu nemohu uvěřit, potom všem co zažila je zní ještě silnější jedinec, myslel sem si, že padne a nebude se chtít ohlédnout a nevstane z toho traumatu, ale ona ne. Ihned si nás všechny dala do latě a oznámila, kdo je tady pán.

"Co se to děje." Ozve se mi hlavě Leezi a já ani jednoho nevnímám a snažím se dohonit naší královnu, nikdo z nás nemá tušení, kam běží, a musíme dávat pozor, aby se neprozradila. Co by řekli lidé, kdyby viděli vlka velkého jako auto?

Běží a my za ní, když na ní volám, neodpovídá mi ani se na mě neohlédne. Jako kdyby mě nevnímala, jenom běží a občas zatočí. Nemohu tomu uvěřit za stálého běhu jsme překročili už druhý stát a ona stále nepolevuje a stále běží a pak mě to napadne, ano to je cesta domu. Ona běží domu, pošlu to i ostatním a slyším za sebou radostné vytí své smečky. Konečně na nás pohledně a štěkne a konečně nám dá neznámost, že o nás ví. A já jí v duchu děkuji. Celý šťastný začnu poznávat les, který je pár kilometru od hradu a nemohu se dočkat, až tam budeme.

Přesně na kraji lesa se zastaví a hledí ve vlčí podobě na celý ohromný hrad, obklopený bránou, kde stojí nespočet vlkodlaku, kteří koukají a čekají. Ve své vlčí podobě se pomalým krokem postupuje k bráně, kde uslyší několik naštvaných vrčení. Tupci to nevidí, že je až příliš obrovská oproti nám, aby byla obyčejný vlk. Přikrčí se a znova zavyje, kde oznamuje, že královská dcera je doma. Jako na zavolanou se všichni pod tíhou jejího vytí otřepou a pokloní.

Brána se otevře a všude vidíte vlky ve své vlčí podobě nebi v lidské, přeměním se jako všichni ostatní, přeběhnu k davu, kde naráz se pokloníme naší ztracené královně. Která hrdě kráčí k domovu, kam vždycky patřila.

Máme doma královnu a i, když pro začátek jsme zase všichni spolu, víme, že tahle cesta nekončí. Ale tohle je už jiný příběh.

KONEC